Antonín Sova
1864 - 1928
- Antonín Sova patří k zakladatelům české moderní lyriky.
- Usiloval o vyslovení intimního prožitku v náladové a přírodní lyrice.
- Jeho poezie je impresionistická, velice senzitivní a upřímná.
- Mnohé jeho verše jsou intimní a mají meditativní ráz.
Dílo:
Květy intimních nálad (1891), Z mého kraje (1892)
- Lyrické sbírky, které jsou prostoupeny melancholií a tesknotou.
- Smyslově bohaté a impresionisticky náladové obrazy jihočeské přírody jsou umocňovány hudebností verše.
Soucit i vzdor (1894), Zlomená duše (1896)
- Od impresionistické krajinomalby se Sova obrací k vyjádření vnitřních rozporů moderního člověka.
- Vypovídá o své bolesti, která roste z pocitu, že každá radost musí být vykoupena smutkem a hořkostí.
Vybouřené smutky (1897), Údolí nového království (1900)
- Jedná se o jakési meditace o vizi Božího království na zemi, symbolů bídy a sociální křivdy.
- Výrazný je např. symbol poutníka, který odchází smrtelně zraněn na „hory snů", aby se po útěku „od bídné země" opět vracel k zemi.
Ještě jednou se vrátíme (1900), Lyrika lásky a života (1907)
- V těchto sbírkách pokračuje linie Sovovy intimní lyriky.
- Tragičnost lidského osudu je nazírána i žánrem komorní balady.
Zpěvy domova (1918)
- Národní program v této sbírce se zaměřuje na oslavu lidské práce, lásky k zemi a domovu, všestranné humanity.
- Nositele národních tradic hledá Sova většinou tam, kde žije odkaz husitství a českobratrské víry.
Básníkovo jaro (1921), Drsná láska (1927)
- V bilancujících závěrečných sbírkách převažuje intimní lyrika, autor se znovu vrací ke kráse přírody rodného kraje.
-
Záměrnou lyrizací epiky zasáhl Sova i do vývoje české prózy - Ivův román, novela Pankrác Budecius, kantor.
Stránka 1 z 1 - 4 položek celkem
Stránka 1 z 1 - 4 položek celkem