Český romantismus

Teorie

Co musíte znát?


Karel Hynek Mácha (1810 – 1836)
 
  • Narozen v Praze, vystudoval práva na KU (navštěvoval přednášky na FF, učil ho Jungmann, podporoval ho v psaní), ochotnický herec, miloval divadlo, rád cestoval po Čechách (nejen po Čechách, došel pěšky až do Itálie), kreslil tajemná místa (zříceniny hradů), měl rád hudbu.
  • V divadle poznal svoji první lásku – Márinku Stichovou (báseň Márince), skutečnou ženou jeho života byla Eleonora „Lori“ Šomková – nebyl to šťastný vztah, hádali se, Lori se nechtěla naučit česky, Mácha na ni žárlil – porodila mu syna Ludvíka (zemřel v 1 roce na psotník).
  • Mácha zemřel v Litoměřicích, kde vykonával právnickou praxi, pomáhal hasit stodolu – nachladl – zápal plic, možná cholera z kontaminované vody – zemřel.
  • Pochován původně v Litoměřicích, jeho tělo tam bylo uloženo až do r. 1939, kdy bylo slavnostně převezeno do Prahy – demonstrace proti nacismu, krvavě rozehnána gestapem.
 
  • Jeho literární dílo se nejvíce blíží evropskému standardu romantismu, zakladatel moderní české poezie.
  • Z Máchova díla se toho mnoho nedochovalo, pouze zlomky, fragmenty, nedokončená díla.
 
  • Cikáni – napsal v roce 1835, kniha neprošla cenzurou a poprvé kompletně vyšla až 1857, román, podobný příběh jako v Máji,
  • Obrazy ze života mého (1834) – dochovány prózy Márinka a Večer na Bezdězu,
  • Kat – původně zamýšlená tetralogie (4 díly) – Vyšehrad, Valdek, Karlův Tejn, Křivoklad (1834) – jediná dokončená část zamýšleného románového cyklu, vypráví o věznění krále Václava IV. na jeho vlastním hradě Křivoklátě, jediného společníka mu dělá kat.
 
  • Máj -1836, lyrickoepická skladba, 4 zpěvy a 2 intermezza
  • Inspirace skutečným příběhem (poslední brutální popravou na našem území), skutečné prostředí – okolí Máchova jezera, krajina kolem Doks.
  • Vilém, Jarmila, Hynek – loupežník Vilém zabije svého otce, který svedl jeho milou Jarmilu, nevěděl, že je to jeho otec, opustil je, když byl Vilém dítě (verše: Sok – otec můj, vrah – jeho syn, on svůdce dívky mojí…). Vilém je odsouzen k smrti a popraven, Jarmila páchá sebevraždu skokem do jezera. Na místo po letech přichází poutník Hynek, je mu všech v příběhu líto.
  • Mácha o tomto díle mluvil jako o oslavě májové přírody, ale tak lehké to nebude...
  • Deprese, skepse, smrt, nicota – Vilémova poprava, jeho zpověď...
  • Nádherný jazyk, bohatá metaforika, barvy, kontrasty, oxymoróny (spojení slov, které nedávají smysl).
  • Máj ve své době nebyl přijat – na jeho obranu se postavil Karel Sabina, proti byl Josef Kajetán Tyl (Máchu viděl jen jako napodobitele Byrona, nebyl podle něj vlastenecký).
  • Máchův odkaz ocenila generace Májovců (Jan Neruda a spol.).
 
  • Mácha si psal Deníky – psal je šifrou, vypovídají o jeho soukromém životě, vztahu s Lori (i fyzickém), rozšifroval je Jakub Arbes.

Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)

  • Historik, právník, novinář, archivář, překladatel, sběratel ústní lidové slovesnosti.
  • Studoval na gymnáziu v Hradci Králové a v Praze, vystudoval práva a filozofickou fakultu, praktikant u soudu v Praze, zvolen za archiváře hlavního města Prahy.
  • 2x ženatý, během svého života se musel vypořádat se smrtí několika svých dětí (odraz v jeho díle).
  • Sběratel lidové poezie ve stylu bratří Grimmů, drastické motivy, špatné konce.
 
  • České pohádky – Pohádky jsou pouze z Čech, Zlatovláska, Pták Ohnivák… Erben se nevyhýbal drastickým prvkům, na rozdíl od Boženy Němcové, která pohádky upravovala.
  • Prostonárodní české písně a říkadla – 5 dílů
  • Písně národní v Čechách – 500 písní
 
  • Kytice z pověstí národních – 1853 (12 balad, 2. vydání 1861 - 13 balad – přibyla Lilie)
  • Balada = báseň s pochmurným dějem a špatným koncem.
  • Motivy viny a neúměrného trestu, smrt, mezilidské vztahy, mateřská láska je nejvíce ceněna, člověk je bezmocný proti silám přírody a proti Bohu, hlavní roli hrají ženy, časoprostor neurčený, symbolický, čas cyklický, balady zrcadlově řazeny, nadpřirozené postavy, vychází z českého folklóru, hrdinové obyčejní lidé, Erben se s nimi neztotožňuje, víra v Boha, náboženské motivy…
  • Kytice nese znaky romantismu (inspirace folklórem, pověstmi, lidovou tvorbou, nadpřirozené postavy, víra v osud), ale také realismu (hrdina je obyčejný člověk z davu, venkovské prostředí).

Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)
 
  • Vystudoval gymnázium v Hradci Králové, učil ho Václav Kliment Klicpera, člen kočovného divadla a novinář – založil časopis Květy.
  • Vydával časopis Vlastimil, spolu s Máchou založil Kajetánské divadlo – hrálo 4 roky, spíše pro vzdělanější publikum, poslanec říšského sněmu, neustálé dluhy – zemřel v bídě, „miláček národa“, v podstatě vytvořil české drama.
  • Měl 7 dětí se sestrou své ženy, zemřel v bídě v Plzni.
 
1) Dramata:
 
  • Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka (1834) – premiéra ve Stavovském divadle, poprvé zde zazněla píseň Kde domov můj, 
  • Strakonický dudák aneb Hody divých žen (1847)  dudák Švanda odchází do ciziny za větším výdělkem, ale poté si uvědomuje, co pro něj znamená domov a vrací se zpět, český člověk by měl pracovat doma pro svou zem,
  • Paličova dcera (1847) – otec žhář, dcera bere jeho vinu na sebe,
  • Paní Marjánka, matka pluku (1845),
  • Jiříkovo vidění (1849).
 
  • Napsal také řadu historických dramat, např. Jan Hus, Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři, Žižka z Trocnova...
 

2) Prózy:

  • Dekret kutnohorský (1841) – historická novela o boji Čechů s cizinci o vliv na pražské univerzitě,
  • Poslední Čech (1844) – neúspěšný román o odnárodněné šlechtě, K. H. Borovský knihu ostře zkritizoval, vyčítal Tylovi povrchní a nikam nevedoucí vlastenectví,
  • Rozervanec (1840) – novela, kritika K. H. Máchy, odsouzení romantických životních postojů.

Karel Sabina (1813 – 1877)
 
  • Označován jako „zrádce národa“, kamarád Karla Hynka Máchy, výrazná postava, chtěl svobodu Čech, vězněn za svoje názory – svrhnutí rakouského absolutismu, aféra donášení a odposlouchávání.
  • Po prozrazení jeho dlouhodobé udavačské činnosti byl odsuzován, zavržen, nenáviděn, zemřel osamocen a v bídě, jeho náhrobek byl neoznačen.
 
  • Hrobník (1837) – novela, život hrobníka, nenaplněná láska,
  • Básně (1841) – sbírka básní v máchovském duchu,
  • Oživené hroby (1870) – román, vzpomínky na vězení, autobiografické prvky.
 
  • Psal také libreta k operám (text k opeře) – Prodaná nevěsta, Braniboři v Čechách

Josef Václav Frič (1829 – 1890)
 
  • Básník a revolucionář, byl nucen žít v emigraci.
 
  • Autor „byronovsky“ laděné epické básně o nemrtvém Upír (1949).
  • Sestavil a redigoval (=upravil texty určené ke zveřejnění) almanach mladých básníků a prozaiků Lada Nióla (1855)

Václav Bolemír Nebeský (1818 – 1882)
 
  • Básník, literární historik a publicista, byl přítelem a milencem Boženy Němcové.
 
  • Protichůdci (1844) – básnická povídka, návaznost na Máchův Máj, romantické rysy, pokus o překlenutí romantického rozporu mezi snem a skutečností.

Václav Kliment Klicpera (1792 – 1859)
 
  • Jeho komedie jsou dodnes živé – Divotvorný klobouk (1817), Hadrián z Římsů (1821), Rohovín Čtverrohý (1821)

Božena Němcová (1820 – 1862)
 
  • Její dílo bývá řazeno k pozdnímu romantismu nebo ranému realismu, stojí na rozhraní těchto dvou směrů, propojuje prvky romantismu a realismu.
 
 
 
 
 
 
 

Stránka 1 z 1 - 1 položek celkem