Citáty z knih

Pixel3_1

  • Citáty z českých a světových literárních děl - 100 citátů od 100 autorů - řazeno abecedně.

  • „Existuje teorie, která tvrdí, že kdyby jednou někdo přišel na to, k čemu vesmír je a proč tu je, vesmír by okamžitě zmizel a jeho místo by zaujalo něco ještě mnohem bizarnějšího a nevysvětlitelnějšího. Existuje jiná teorie, která tvrdí, že už se to stalo.“
 
Adams, Douglas: Stopařův průvodce po galaxii

  • „Několik z nich se zavrtělo na židlích. Možná to byl signál, že ho konečně začínají chápat. Na druhou stranu to ale úplně klidně mohly být hemoroidy. U státních zaměstnanců člověk nikdy pořádně neví, na čem je.“
 
Adler-Olsen, Jussi: Složka 64

  • „Nejen, že neexistuje žádný Bůh, ale zkuste sehnat o víkendu instalatéra.
 
Allen, Woody: Vyřídit si účty

  • „Světem panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky.“
 

Austenová, Jane: Pýcha a předsudek


  • „Ti, kdo umějí dělat, dělají; ti, kdo neumějí dělat, učí; ti, kdo neumějí učit, učí učitele učit; a ti, kdo neumějí ani učitele učit, dělají politiku.“
 
Barberyová, Muriel: S elegancí ježka

  • „Nad kravincem se muškátu nedočucháš.“
 
Bass, Eduard: Cirkus Humberto

  • „Co sám nerad, nečiň jinému!" žáku pravil kantor kdesi, třepaje ho za pačesy.“
 
Borovský, Karel Havlíček: Epigramy

  • „Člověku se nemají vždycky splnit jeho přání – to by zkazilo i anděla, nemyslíte?“
 
Brönteová, Anne: Dvojí život Heleny Grahamové

  • „Stačí dobré srdce, a budeš krásný, kdybys měl tvář třeba jako uhel černou. Zlé srdce zohyzdí sebekrásnější obličej ještě víc, než kdyby byl od přírody nehezký.“
 
Brönteová, Emily: Na Větrné hůrce

  • „Čím dychtivěji kdo naslouchá, tím vynalézavější je jazyk toho, kdo se mu chce vemluvit.“
 
Brönteová, Charlotte: Jana Eyrová

  • „Nejlepší lidi jsou ti, které nikdy nepotkáte.“
 
Bukowski, Charles: Další zápisky starého prasáka

  • „Člověk je tak jako tak vždycky trošku vinen.“
 
Camus, Albert: Cizinec


  • „Nemůžu se vrátit do včerejška, protože jsem tehdy byl jiný člověk.“
 
Carroll, Lewis: Alenka v říši divů

  • „Všichni vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami.
 
Coelho, Paulo: Alchymista

  • „Kdykoli hrají okolnosti v náš prospěch, říkáme tomu úděl nebo talent.“
 

Crumey, Andrew: Schrödingerova velryba


  • „Buď požehnáno počasí, neboť je společnou věcí lidí, kteří si nemají co říci.“
 
Čapek, Karel: Povětroň

  • „To je zvláštní s těmi spisovateli, že vypadají tak obyčejně. Není v nich nic, co by dokazovalo jejich opravdovou velikost, jako například u malířů. Velký malíř prostě vypadá jako velký malíř. Ale velký spisovatel obvykle spíš připomíná mzdového účetního v sýrárně.“
 
Dahl, Roald: Můj strýček Oswald

  • „Jejich životy jsou součástí mého příběhu a jiných příběhů, které se pod slunečnou oblohou vsouvají do jediného příběhu lidského života.“
 
Denemarková, Radka: Peníze od Hitlera

  • „Nájemníci se jeden po druhém tlačili zpátky ke dveřím s tím podivným vnitřním uspokojením, které lze pozorovat i u nejbližších lidí, když potká jejich drahé náhlé neštěstí, a kterého se nevyvaruje nikdo z lidí bez výjimky i přes nejupřímnější lítost a soucit.“
 
Dostojevskij, Fjodor Michajlovič: Zločin a trest

  • „Když jsem byl mladší a všechno se mě hloub dotýkalo, dal mi otec jednu radu, která se mi od té doby pořád honí hlavou. Vždycky, když dostaneš chuť někoho kritizovat, řekl mi, vzpomeň si, že všichni lidé na tomhle světě neměli takové výhody jako ty.“
 
Fitzgerald, Francis Scott: Velký Gatsby

  • „Život je jako oceán. Cokoli špatného nebo dobrého do něj vhodíme, se nám vrátí.“
 
Formánek, Josef: Prsatý muž a zloděj příběhů


  • „Lidi dobře poznáš teprve tehdy, až se s nimi pořádně pohádáš. Až potom můžeš posoudit jejich charakter.“
 
Franková, Anna: Deník Anny Frankové

  • „Hledat se bude věčně, toužit také věčně, to ano, ale to je snad dobře, věčně se totiž bude i nacházet a věčně se bude i vzlétat.
 
Fuks, Ladislav: Návrat z žitného pole

  • „Potřebuje, aby mu bláto v hlavě kleslo ke dnu a z pramene ducha zase volně prýštila čirá voda.“
 

Fulghum, Robert: Poprask v sýrové uličce


  • „A tak se ten den stal dnem čekání, což bych hřích, jak dobře věděl: okamžiky se mají využívat, čekání je hřích jak vůči času, který má přijít, tak vůči současným okamžikům, které člověk opomíjí. Přesto čekal.“
 
Gaiman, Neil: Nikdykde

  • „Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života.“
 
Giordano, Paulo: Osamělost prvočísel

  • „Může si člověk, který nikdy neviděl hvězdy, vůbec představit, co je to nesmrtelnost? Ten pojem nejspíš vznikl pod dojmem jasné noční oblohy.“
 
Glukhovsky, Dmitry: Metro 2033

  • „Bylo by méně bolesti mezi lidmi, kdyby nevynakládali tolik obrazotvornosti na to, aby si zpřítomňovali minulé utrpení, místo aby klidně snášeli lhostejnou přítomnost.“
 
Goethe, Johann Wolfgang: Utrpení mladého Werthera

  • „Mám duši majitele soukromého tryskáče, ale život uživatele veřejné dopravy. Je to vážně tragédie!“
 
Green, John: Jedna želva za druhou

  • „Pointa bejvá ve filmu a v blbejch knihách. Skutečnost, to je jenom nářek.“
 
Hakl, Emil: O rodičích a dětech

  • „Co to jenom ve mně potichoučku klíčí? Co to jenom zpívá v takých časech psích? Kdo to jenom ve mně na naději líčí? Kdopak si to ze mne ve mně dělá smích?“
 
Halas, František: Torzo naděje

  • „Kdykoli se něco zdá na vrcholu, můžete si být jisti, že proces destrukce už započal.“
 
Harris, Robert: Diktátor


  • „Jestli je na světě něco, za co by stálo umřít, je určitě lepší zůstat kvůli tomu naživu.“
 
Heller, Joseph: Hlava XXII

  • „Ať má člověk strach ze smrti nebo nemá, těžko se s ní smiřuje.
 
Hemingway, Ernest: Komu zvoní hrana

  • „Strhávání soch je pravidelná zábava těch, kdo si myslí, že zrovna v jejich době skončily dějiny a oni nad nimi vynášejí poslední soud.“
 

Horáková, Pavla: Srdce Evropy


  • „Koniášové celého světa marně pálejí knihy a když ty knihy zaznamenaly něco, co platí, je slyšet jen tichý smích pálených knih, protože pořádná knížka vždycky ukazuje jinam a ven.“
 
Hrabal, Bohumil: Příliš hlučná samota

  • „Život byl vždycky dar nad mé síly, kdykoliv jsem byl sám.“
 
Hrubín, František: Romance pro křídlovku

  • „Podobně jako vlastník nemovitosti vysloví slovo „bolševici“ – jako zapálený komunista vyřkne „kapitalisti“ – jako dobrá hospodyně vypustí z úst slovo „švábi“ – tak slečna Williamsová pronesla slovo „muži“. Z jejího staropanenského života vychovatelky vyšlehl plamen zarytého feminismu.“
 
Christie, Agatha: Pět malých prasátek

  • „Den za dnem, léto za létem, a nakonec smrt. Někdy stojí dlouho při dveřích, až pojednou vkročí náhle, znenadání. Někdy však se ohlašuje, nežli života ukrátí.“
 
Jirásek, Alois: Staré pověsti české

  • „Správné chápání nějaké věci a nepochopení téže věci se vzájemně zcela nevylučují.“
 
Kafka, Franz: Proces

  • „I zastavené hodiny mají dvakrát denně pravdu.“
 
King, Stephen: Zelená míle


  • „Zákazy cenzorů knize sice přidají na přitažlivosti, ale nic jí nemohou přidat na moudrosti.“
 
Klíma, Ivan: Moje zlatá řemesla

  • „Vůbec nevím, jak to, že všichni tihle výtvarníci a lidé „vybroušeného vkusu“ žádný vkus nemají, – patrně si jej brousili tak dlouho, až z něho nic nezbylo.“
 
Klíma, Ladislav: Utrpení knížete Sternenhocha

  • „Odlakovala ho jednoduše z mysli jako dřívější odstín ze svých dlouhých nehtů.
 
Knap, Josef: Čas kopřiv

  • „Nadporučík působil dojmem člověka, který kousl do koblihy a zjistil, že není čokoládová, nýbrž koňská. Tak vypadá vždycky, když je donucen přemýšlet. Znechuceně.“
 

Kopřiva, Štěpán: Rychlopalba


  • „Pojmenování je totiž nesmírně důležité. Špatně pojmenujete postavu a vyprávění se vypráví nesprávným směrem.“
 
Kratochvil, Jiří: Avion

  • „Chvíle, kdy člověk sedí v malé kavárně na břehu Středozemního moře, má před sebou kávu a otevřené noviny a ponoří se do čtení, je tak příjemná, že se do lidského věku patrně ani nepočítá.“
 
Kraus, Ivan: Muž za vlastním rohem

  • „Každý den končí nějaké staré zlaté časy.“
 
Kulhánek, Jiří: Vyhlídka na věčnost

  • „Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima. Smí pouze tušit a hádat, co vlastně žije. Teprve později mu odvážou šátek s očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí, co žil a jaký to mělo smysl.“
 
Kundera, Milan: Směšné lásky

  • „Neexistují žádní nevinní. Existují jen různé stupně odpovědnosti.“
 
Larsson, Stieg: Dívka, která si hrála s ohněm

  • „Kdo by miloval dokonalost? Ne, láska vyžaduje starostlivost. A starostlivost potřebuje nacházet na milovaném člověku chyby, touží po zranitelnosti a křehkosti. Láska chce léčit. A léčit dokonalost není třeba. Dokonalé nelze milovat, pouze zbožňovat.“
 
Larssonová, Åsa: Oběť Molochovi

  • „Asi každý, koho v životě potkáme, poznamená i ty, co teprve přijdou. Nejspíš přebíráme něco z každého, s kým jsme kdy byli.“
 
Lustig, Arnošt: Láska, tělo a smrt

  • „Princ a princezna Bezstarostní jsou zatracená stvoření z pohádky. Těm píchli do duše anestetikum. My, kteří skutečně žijeme, musíme vědět, co to je smutek.“
 
Mankell, Henning: Než přijde mráz


  • „Dějiny se točí dokolečka, protože lidská povaha se nemění. Co už se jednou stalo, se nutně stane znovu.“
 
Martin, George Raymond Richard: Hostina pro vrány

  • „Ti, kteří při katastrofě uniknou smrti, prý pocitem viny trpívají často. Proč jsem zrovna já přežil, když tolik ostatních nepřežilo?
 
May, Peter: Šachové figurky

  • „Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.“
 

Mácha, Karel Hynek: Máj


  • „Člověk, jediný z živočichů, který je schopen pojmout myšlenku vlastního zániku, a také jediný, kterého to pomyšlení drtí. Jak podivný tvor – dokáže tak zuřivě sám sebe ničit, a přitom stejně zuřivě lpí na životě.“
 
Merle, Robert: Malevil

  • „Máme toho tolik společného, že mi je, jako bych se viděl v rozbitém zrcadle.“
 
Miller, Henry: Obratník raka

  • „Mysl je místo samo o sobě, které samo sobě může udělat nebe z pekla a peklo z nebe.“
 
Milton, John: Ztracený ráj 

  • „Od hada se můžeme poučit, když pozorujeme jeho časté svlékání kůže. Kdybychom byli stejní ve věku sedmi let jako ve třiceti sedmi, získali bychom toho v životě věru málo.“
 
Morganová, Marlo: Poselství od protinožců

  • „Prázdná ranní knihovna má v sobě něco, co mě vždycky hluboce zasáhne. Tiše a klidně tu odpočívají všechna slova, všechny myšlenky.“
 
Murakami, Haruki: Kafka na pobřeží

  • „Krása a dobrota lidí pochází z toho, čemu věří, a nikoli z toho, co vědí.“
 
Musil, Robert: Muž bez vlastností


  • „Čas je omezený neobnovitelný zdroj.“
 
Nesbø, Jo: Pentagram

  • „„…pocítil jste smutek, tak jako já včera, nad poslední stránkou svého románu, jako akrobat, jenž přešel po lanu, jako matka, která porodila dítě, jako rybář, který vytáh plné sítě, jako milenec po sladké rozkoši, jako z bitev kráčející zbrojnoši, jako země v poslední den vinobraní, jako hvězda, která hasne za svítání…
 
Nezval, Vítězslav: Edison

  • „Jen při dobrých lidech stojí andělé.“
 

Němcová, Božena: Babička


  • „Svoboda je svoboda říkat, že dvě a dvě jsou čtyři. Pokud je toto zaručeno, všechno ostatní už vyplyne samo.“
 
Orwell, George: 1984

  • „Jestli něco dělá ze světa peklo, tak naše očekávání, že by to měl být ráj. Svět je svět. Peklo je peklo. Takže už přestaňte kňourat a vřeštět.“
 
Palahniuk, Chuck: Prokletí

  • „Ráno jsem se cítil jako rybička, jen leknout.“
 
Pecháček, Ladislav: Amatéři

  • „V nesobecké, obětavé lásce němé tváře je cosi, co přímo zasahuje srdce toho, kdo nejednou zakusil vratké přátelství a chatrnou věrnost pouze lidského tvora.“
 
Poe, Edgar Allan: Černý kocour

  • „Je pozorováno, že cestující v tramvaji jsou v zajetí jakési erární nevrlosti.“
 
Poláček, Karel: Muži v ofsajdu

  • „Jen ve svých snech jsme svobodní. Po zbytek života potřebujeme peníze.“
 
Pratchett, Terry: Soudné sestry

  • „Pro tebe jsem jen případ. Jeden ze sta. Ale já sám pro sebe jsem jediná alternativa!“
 
Procházková, Iva: Soví zpěv

  • „Inteligence je nebezpečným přiznáním slabosti. Říká se, že muži rozvíjejí svou inteligenci, až když neuspějí v ničem jiném.“
 
Randová, Ayn: Zdroj


  • „Čím víc toho jeden o druhém ví, tím méně si rozumějí. A čím důkladněji se lidé znají, tím jsou si cizejší.“
 
Remarque, Erich Maria: Tři kamarádi

  • „Aby lidská činnost, aby učenost měla smysl, k tomu je nezbytně třeba, aby jej také měl život.
 
Rolland, Romain: Petr a Lucie

  • „Rozdíly v řeči a ve zvyklostech neznamenají vůbec nic, budeme-li mít stejné cíle a otevřená srdce.“
 

Rowlingová, Joanne: Harry Potter a ohnivý pohár


  • „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
 
Saint-Exupéry, Antoine: Malý princ

  • „Nepozvaly mě ke stolu – nejspíš proto, že na to byly moc velký husy – ale já si k nim přesto sed.“
 
Salinger, J. D.: Kdo chytá v žitě

  • „Je krásné, jestliže básníci postrkávají politiky, ale troufám si říci, že je méně krásné, je-li tomu naopak.“
 
Seifert, Jaroslav: (projev na 2. sjezdu československých spisovatelů, 1956)

  • „Být nebo nebýt – to je otázka: je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy?“
 
Shakespeare, William: Hamlet

  • „Jen rány dávají tvar věcem. I životu.“
 
Schulz, Karel: Kámen a bolest

  • „Dětství je to, co dávno kdysi bývalo a dnes ze sna visí jak provázek a zbytek pout, jež lze i nelze rozetnout.“
 
Skácel, Jan: Kdo pije potmě víno


  • „Trochu se stydí. Někdy bývala docela nesnesitelná. Každý si později uvědomí, že se choval strašně. Jenže co s tím teď.“
 
Soukupová, Petra: Zmizet

  • „Alkohol sice nic neřeší, zato však odstraňuje potřebu něco řešit.“
 
Stančík, Petr: Nulorožec

  • „Bohatství jako by padalo do klína lidem, kteří jsou chudí duchem, chudí zájmy a radostí.
 
Steinbeck, John: Na východ od ráje

  • „Pokud je česká kultura písní, je jejím refrénem vždycky slovo „klid“. Klidně počkejte. Klidně to zkuste. Klidně to napište. Absolutním vládcem refrénů je „klídek“.“
 

Szczygiel, Mariusz: Udělej si ráj


  • „Takový už básníci sou, teskný a zadumaný, a protože sou taky první po Bohu, tak vědí líp než my ostatní, že to naše slabomyslný křepčení na palouku nedopadne venkoncem nijak slavně.“
 
Šabach, Petr: Občanský průkaz

  • „Věděl jsem to. Věděl jsem to zatraceně dobře, že člověk nemůže být nikdy šťastný, protože štěstí je skrznaskrz věcí minulosti.“
 
Škvorecký, Josef: Zbabělci

  • „My terapeuti se nesmíme vydat do temného lesa, ve kterém naši pacienti zabloudili. Musíme zůstat stát na jeho okraji, na světle a lákat pacienty k sobě.“
 
Theorin, Johan: Skrýš

  • „Nejlepší způsob, jak se zbavit nočních můr, je převyprávět je do záchodové mísy a pak spláchnout.“
 
Tokarczuková, Olga: Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých

  • „Spousta těch, co žijí, zaslouží smrt. A někdo umírá a zasluhuje život. Můžeš mu ho dát? Potom nevynášej příliš horlivě rozsudky smrti. Protože ani ti nejmoudřejší nedohlédnou do všech konců.“
 
Tolkien, John Ronald Reuel: Společenstvo prstenu

  • „Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém.“
 
Tolstoj, Lev Nikolajevič: Anna Kareninová

  • „Nejtěžší ze všeho, chlapci a děvčata, je změnit dobrovolně svůj život. I když se vám nejkrásněji zdá, že jste strojvůdci své lokomotivy, výhybku vám vždycky přehodí někdo jiný, kdo toho umí míň.“
 
Vaculík, Ludvík: Morčata

  • „Dokonalý člověk, na němž nenajdete chybičky a který si zaslouží úcty a lásky, bývá obyčejně pranezábavný. Počestnost, spravedlivá mysl a čistota vyhladí na svých soustruzích kdejaký vrub, kdejakou vyvýšeninu ducha a jejich dílo je nakonec hladké, pravidelné a souměrné, takže nad ním krčíte rameny.“
 
Vančura, Vladislav: Konec starých časů


  • „Skutečnost je taková, že masy se mýlí a jednotlivci mají vždycky pravdu.“
 
Vian, Boris: Pěna dní

  • „Těhotenství je pro každý jen trochu inteligentní plod nepředstavitelná nuda. (…) 270 dlouhých dní, které musí mladý inteligentní člověk humanitního zaměření strávit jako akvabela na soustředění před olympiádou! (…) Devět měsíců ve zhasnutém akváriu!“
 
Viewegh, Michal: Báječná léta pod psa

  • „Muž se žení, protože je znuděn, žena se vdává, protože je zvědavá. Oba se zklamou.
 
Wilde, Oscar: Obraz Doriana Graye

  • „Někdy se stane, že těžko pochopitelná, spletitá, neproniknutelná próza vyvolá nerealisticky vysoký odhad autorovy inteligence.“
 

Yalom, Irvine David: Problém Spinoza


  • „Měla křišťálový hlas, takový průzračný a křehký, až se mi zdálo, že by se její slova mohla rozbít, kdybych ji v půli věty přerušil.“
 
Zafón, Carlos Ruiz: Stín větru

  • „Moře je pokojnější než jindy, jako by bylo myšlenkami jinde. Tahle demonstrativní lhostejnost živlů mě uklidňuje. Dělej si, co chceš, říkají nebesa, skály a oceán. Nám je to fuk. Víš, kolik lidí už sedělo tady na útesu a myslelo si, že jsou něco zvláštního? Nám je to jedno. Hemžíte se tady a povykujete, a pak zmizíte, jeden jako druhý.“
 
Zeh, Juli: Pod vodou

 

Stránka 1 z 1 - 4 položek celkem

Stránka 1 z 1 - 4 položek celkem