František Gellner

František Gellner

1881 - 1914

  • Básník, prozaik, novinář, výtvarník.
  • František Gellner chtěl svými verši vědomě šokovat soudobé měšťanstvo.
  • V jeho díle jsou příznačné pocity zbytečného člověka, marnosti. 
  • V textech najdeme vulgarismy, příznačný je častý pouliční popěvek.
  • Jeho poezie vychází z bezprostředních osobních zážitků = syrový záznam.
  • Své verše formuluje jako jakousi cynickou zpověď dospělého dítěte svého věku…

Dílo 
 
 
Po nás ať přijde potopa (1901), Radosti života (1903)
 
  • Tyto básnické sbírky reagují na falešnou dobovou morálku a pokrytecké maloměšťácké ideály.
  • Je to vlastně autentický a syrový záznam „zkušeností" bohéma, neúspěšného studenta, pijáka a nepřizpůsobivého umělce.
  • Zklamání se střídá s rezignací, záznamy prchavých vztahů jsou sice cynicky komentovány, ale nejednou je tím pouze zastí­rána touha po silném citu a bolest zklamaného srdce (např. básně Přeté­kající pohár, Elegie).
  • Stylová výstavba jeho básní působí dojmem primitivnosti (vyprávěný příběh, navození atmosféry hospod, využívání refrénů, které odkazují k pouličním písničkám).

Nové verše (1919)
 
  • Posmrtně vydané verše.
  • Naznačují Gellnerovo zklidně­ní, častější je postoj nezaujatého pozorovatele a satirického glosátora.

 
  • František Gellner vynikl i jako žurnalistický satirik, fejetonista a výtvarník (ka­rikaturista).
  • Psal povídky ze studentského života a pokusil se také o ro­mán z prostředí pařížské bohémy - Potulný národ (1912).
  • Během své činnosti v brněnských Lidových novinách (od roku 1911) zanechal bo­hémského života a zcela se soustředil na literární práci.
  • V srpnu 1914 narukoval a v září téhož roku byl na ústupu haličské fronty prohlášen za nezvěstného…

 

 

 
Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.. Více informací zde.