Literatura období renesance a humanismu

Teorie

Co musíte znát?


Humanismus (z lat. humanus = lidský):
 
  • základní myšlenkový proud renesance, životní program,
  • návrat k racionalismu a antropocentrismu (návrat k člověku),
  • rovnost všech lidí před bohem, středem světa je osobnost člověka.
 
Renesance (obrození, obnova, znovuzrození):
 
  • odpor k středověku, svázanosti člověka ideologiemi a církevními dogmaty,
  • vznik v severní Itálii v 13. – 14. stol.,
  • měšťanstvo se díky bohatství stalo mecenáši umění a nositeli kultury,
  • přírodní a astronomické objevy, rozvoj vědy, důraz na lidský rozum,
  • objev knihtisku.
 
architektura: R. Santi, Michelangelo Buonarotti, P. Andrea; Belvedér, letohrádek Hvězda, Telč,
malířství: S. Botticelli, Leonardo da Vinci, Tizian, J van Eyck, H. Bosch, El Greco, A. Dürer, H. von Achen, G. Arcimboldo,
sochařství: Donatello, Michelangelo Buonarotti.
 
 
A) Itálie
 
 
Dante Alighieri (1265 – 1321)
 
  • Jeden z nejvýznamnějších italských básníků, významně přispěl také k vývoji jazykovědy a italského jazyka.
  • Dante je považován za tvůrce spisovné italštiny, kterou svými díly prosadil.  
  • Navštěvoval pravděpodobně jednu z řádových škol ve Florencii.
  • V letech 1285 - 1287 pobýval na tehdy nejslavnější a nejstarobylejší evropské univerzitě v Bologni.
  • Neskládal zde však žádné zkoušky, nezískal žádný univerzitní gradus a zdá se, že ani příliš nenavštěvoval univerzitní přednášky.
  • Na tehdejší dobu důkladné filozofické vzdělání získal později až jako čtyřicetiletý, kdy již jako vyhnanec pobýval na univerzitě v Paříži a v Padově.
  • Dosáhl značného vzdělání, zabýval se studiem antického i soudobého italského básnictví, především antická poezie byla jeho vzorem.
  • Dante se aktivně zapojil do politického života ve Florencii.
  • Roku 1300 se stal priorem městského státu Florencie.
  • Pro neshody s papežem byl odsouzen do vyhnanství, kde prožil 20 let, až do své smrti.
  • Poslední léta svého života, kdy dokončoval Božskou komedii, strávil v Ravenně.
  • Tady s ním žili oba synové, kteří se již mezitím usadili ve Veroně a vybudovali si tu existenci, a dcera.
  • Ti ho také ošetřovali v posledních dnech života, kdy se zřejmě nakazil malárií.
  • V Ravenně byl také pohřben.
  • Jeho tvorbu ovlivnila platonická a idealizovaná láska k Beatrici Portinari a její předčasná smrt.
  • Hledal ideál lidské a božské dokonalosti.
 
 
Božská komedie (1307 – 1321)
 
  • Jedná se o duchovní epos.
  • Název „Božská komedie“ nemá nic společného s Bohem jako takovým; Dante sám své dílo nazýval pouze „Komedie“, čímž tehdy mínil příběh s dobrým koncem. Přízvisko „Božská“ pochází od komentátora a velkého obdivovatele Dantova díla Giovanniho Boccaccia, a je myšleno ve smyslu „skvělá, fantastická“.
  • Dílo je složeno ze 3 částí – Peklo (Inferno), Očistec (Purgatorio), Ráj (Paradiso).
  • Má 3 oddíly, v každém 33 zpěvů (tzv. trichotomie).
  • Hlavní postavou je sám autor, který se dostal vlastní vinou do potíží. Těch si v nebi všimla Beatrice Portinari (Dantova ideální žena, jím v minulosti milovaná), která mu na pomoc poslala básníka Vergilia, aby Danta provedl Peklem a Očistcem. Po cestě se setkává se slavnými osobnostmi minulosti a osobnostmi ze svého vlastního života. Rájem ho provází sama Beatrice, jím v minulosti milovaná žena Beatrice, která bývá vykládána jako symbol krásy, dokonalosti, církve, teologie či filozofie. V díle je obecně mnoho různých symbolů, které mohou být různě vykládány.
  • Příběh začíná nepovedenou procházkou poutníka (Dante sám), který zabloudí v hlubokém lese (temný hvozd je alegorií světa, kterým se člověk protlouká). Zde ho napadnou tři šelmy - pardál zpodobňující smyslnost, vlčice jako alegorie nenasytnosti a lev jako symbol pýchy. Ubohý poutník zběsile utíká pryč a dostane se k příkrému srázu, kde narazí na svého průvodce - antického básníka Vergilia, který byl vyslán Beatricií, aby Danteho provedl skrz Peklo a Očistec, ona sama se ho má ujmout až v Ráji. Vergilius obrátí Danta k hlubokému zamyšlení se nad vším, co okolo sebe uvidí, a tak se báseň nese na vlnách filozofických rozprav, mnoha otázek a už mnohem méně odpovědí. Básník opouští Danta v předpokoji v Pekle, jako pohan narozený před příchodem Krista nesmí nikdy překročit práh jemu zapovězeného Ráje. V Ráji se Danta ujímá jeho milovaná Beatrice ve zbožštělé podobě a obě zbloudilé duše, které k sobě mají navždy patřit, dojdou zaslouženého míru a pokoje.
  • Peklo má podobu velké jámy, 9 kruhů pekla, v každém kruhu trpí hříšníci, hříchy se směrem dolů stupňují
  • Očistec má podobu hory, devět stupňů nahoru
  • Ráj má podobu města, devět kruhů do středu
 
O monarchii – politický traktát, císařská moc nezávislá na papeži
 
 
Francesco Petrarca (1304 – 1374)
 
  • Petrarca se narodil v Arezzu, odkud se rodina přestěhovala do Avignonu, kde zahájil svá studia.
  • Studoval práva v Montpellier a poté v Bologni, studia ukončil z finančních důvodů krátce po smrti svého otce.
  • Ještě téhož roku se stal knězem. Jeho kariéra v církevních službách byla poměrně úspěšná, několikrát vyzýval papeže k návratu do Říma.
  • Roku 1353 se přestěhoval do Milána, kde působil v diplomatických službách.  
  • Francesco Petrarca se setkal v Itálii s Karlem IV., který ho pozval do Prahy, tu navštívil v roce 1356. Roku 1362 se přestěhoval do Benátek, odkud byl roku 1370 papežem Urbanem pozván zpět do Říma, cestou se projevil jeho věk a v Padově onemocněl natolik, že již nemohl pokračovat v cestě, po svém uzdravení se stáhl do ústraní a až do smrti žil u své dcery ve vesnici Arquà.
  • Psal latinsky a italsky. Kvalitnější je jeho tvorba latinská, ale dnes je více oceňována italská tvorba.
 
  • Zpěvník – 2 celky, 366 básní, většina psána formou sonetů (žánr lyrické poezie, 14 veršů, 4 sloky – první dvě jsou čtyřverší, další dvě trojverší), o nenaplněné lásce k Lauře de Noves.
 
 
Giovanni Boccacio (1313 – 1375)
 
  • Již v mládí byl otcem poslán do Neapole za obchodem.
  • Díky svému uměleckému nadání se ocitl na dvoře neapolského krále Roberta I. z Anjou, jehož sídlo bylo centrem raného humanismu a renesance.
  • V této době se pro něj stala ideálem královnina nemanželská dcera Marie Aquinská.
  • Následovaly diplomatické mise v Avignonu a Římě.
 
Dekameron 
 
  • Je považován za vrcholné Boccacciovo dílo.
  • Vznikl mezi roky 1348 až 1353.
  • Jedná se o soubor 100 novel převážně s erotickým zaměřením.
  • Příběhy jsou ve stejném poměru rozděleny do deseti dní (deka = deset, hemerá = den; odtud také název cyklu) a vypráví je deset mladých lidí (7 urozených žen a 3 muži - šlechtici), kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348.
  • Církev dílo odsoudila - oslava nevázaného života.
 
 
Niccolo Machiavelli (1469 – 1527)
 
  • Italský politik, diplomat, spisovatel, historik a vojenský teoretik.
  • Byl současníkem Leonarda da Vinci a Michelangela Buonarottiho.
  • Pocházel z notářské, ne příliš zámožné rodiny, jeho otec byl právník.
  • Stal se kancléřem florentské republiky.
  • Za spiknutí proti Medicejské dynastii byl odsouzen do vyhnanství.
  • Machiavelli žil na malém statku a věnoval se studiu literatury a vlastní literární činnosti.
  • V období, kdy žil v politické nemilosti, napsal svá nejvýznamnější díla.
  • Machiavelli se snažil získat přízeň Medicejských, v roce 1520 byl skutečně omilostněn, stal se jejich oficiálním dějepiscem a byl pověřen, aby napsal Florentské dějiny.
 
Vladař 
 
  • Autor dílo v úvodu věnuje Lorenzovi Medicejskému.
  • Autor touží po jednotném státu, který by byl spravován moudrým vládcem, který by neměl váhat použít jakékoli prostředky, aby zajistil blaho země.
  • Vychází z myšlenky, že by člověk měl spoléhat pouze na své síly.
  • Ve Vladaři Machiavelli vůbec poprvé použil pojem stát (stato).
  • Do té doby se ho neužívalo.
  • Říkalo se politeia, res publica, civitas, regnum, imperium.
  • 26 kapitol: o aspektech vlády, vlastnostech vladaře…
  • Sílu vidí v diktatuře a silném racionálním panovníkovi.
  • Protipapežské, proticísařské, nezávislost politiky na etice a náboženství – machiavelismus („účel světí prostředky”).
 

B) Francie
 
 
Francois Villon (1431 – 1461)
 
  • Vyrůstal v chudobě, později se jej ale ujal bohatý kněz Guillaume de Villon, který jej poslal na studia na pařížskou Sorbonnu.
  • Roku 1452 se stal mistrem.
  • Místo vzdělání nakonec zvolil bohémský způsob života.
  • Byl zapojen do různých rebelujících spolků, především do protistátního studentského spolku Ulita.
  • Za svou činnost byl několikrát odsouzen (jednalo se o různé souboje, šarvátky v opilosti…).
  • Vždy se mu pomocí výše postavených přátel podařilo dostat na svobodu.
  • Dopustil se také loupení, výtržnictví, násilných činů a dokonce v roce i vraždy kněze, za kterou byl odsouzen k trestu smrti, zde napsal podstatnou část Testamentů.
  • Nakonec byl amnestován, nicméně byl vyhoštěn z Paříže na dobu deseti let a od té doby o něm není nic známo.
  • Francouzskou poezii vyvedl ze starých forem a témat.
  • Známé jsou například jeho balady, pozůstávající ze čtyř slok, kde první tři jsou po 7 až 12 verších a poslední sestává zpravidla z pěti veršů.
  • Tato forma se po něm nazývá villonská balada.
  • Jeho verše jsou drsné, působí starobyle.
  • Bývá také označován za prvního prokletého básníka a prvního moderního básníka.
  • Ve svém díle mísí vysoký a nízký styl. Vysoký styl obsahuje prvky dvorské poezie, nízký styl má obhroublý až vulgární obsah.
  • Často se setkáme s ironií a výsměchem. Villon se vysmívá společnosti, smrti, a dokonce své vlastní chudobě.
  • Jeho výsměch patří také pastýřské poezii psané šlechtici, jelikož to byla díla pokrytecká – autoři sami žili ve městech v luxusu a o venkově neměli ponětí.
  • Pro jeho dílo je též charakteristická kontrastnost, například využití renesančních prvků oproti středověkým nebo kontrast cynismu s hlubokým upřímným citem odrážejících se v jeho verších.
  • Tento kontrast je často vyjádřen pomocí oxymoronu – uměleckého prostředku spojujícího slova, která si navzájem protiřečí.
 
Malý testament (Odkaz, Malá závěť)
 
  • Pod tímto názvem byla Villonova prvotina chybně přeložena do češtiny a název se již vžil.
  • Dílo představuje satirické rozloučení se světem.
  • Autor zde vyjadřuje komická přání a odkazy přátelům a nepřátelům.
 
Velký testament 
 
  • Vyznačuje se ironickým pohledem na svět.
  • V díle autor hodnotí a zamýšlí se nad svým pohnutým životem a své hříšné činy omlouvá chudobou a krutým osudem, vzpomíná také na své lásky.
  • Dílo obsahuje mnoho provokací ale i znechucení ze světa.
  • Čtenář se setkává s prostředím hospod i paláců, je také seznámen s pocity společenského vyvrhele.
 
 
Francois Rabelais (1494 - 1553)
 
  • Na přání otce advokáta vstoupil k františkánům a stal se knězem.
  • V klášteře se setkal s myšlenkami italského humanismu, naučil se řecky a roku 1526 z řádu vystoupil.
  • Žil v Paříži, kde začal studovat medicínu a měl zde dvě nemanželské děti.
  • Protože se v rostoucím napětí mezi katolíky a protestanty nemohl rozhodnout pro žádnou stranu, nechal se propustit z kněžského stavu.
 
  • Vedle toho se věnoval psaní a vydal svůj první román s titulem Hrozné a strašlivé skutky i hrdinství slavného Pantagruela, krále Dipsodů a syna obra Gargantuy. Román - parodie na rytířské romány jeho doby - vyšel pod pseudonymem v Lyonu, kde se Rabelais usadil a stal lékařem v nemocnici. Krátce nato - po velkém úspěchu Pantagruela - opět pod pseudonymem vydal román Strašlivý život velkého Gargantuy, otce Pantagruelova.
 
  • Vzdal se lékařského místa a stal se sekretářem vlivného pařížského biskupa, jehož opakovaně doprovázel na cestách do Říma. Při té příležitosti dosáhl papežské povolení formálně znovu vstoupit do benediktinského řádu, což mu umožnilo získat výnosné místo a zároveň provozovat lékařství. Protože Sorbonna kritizovala jeho romány jako nemravné, vydal jejich upravené vydání a s královským privilegiem další romány s prostým názvem Třetí kniha a Čtvrtá kniha.
     
  • Díky kombinaci prostého až vulgárního jazyka, ironie, sarkasmu i erudovaných slovních hříček jsou Rabelaisovy romány dodnes živé a jméno Gargantua se stalo pojmem. Krátce po Rabelaisově smrti vyšla ještě Pátá kniha, o níž vládly ve své době pochybnosti, zda jde o Rabelaisův text; dnes se všeobecně předpokládá, že jde o autentický, avšak autorem nezredigovaný rukopis.
 
  • Pětidílný cyklus Gargantua a Pantagruel líčí "život a skutky" královské rodiny obrů a Pantagruelovo putování po Francii i fiktivních zemích a ostrovech. Jednotlivé díly jsou řazeny chronologicky. Jedná se o s nadsázkou psanou parodii na rytířské romány a satir na středověkou církev a společnost. Autor se vysmívá soudům, školství i klášternímu životu, dále propaguje užívání vlastního rozumu a logiky. V díle najdeme vulgarismy, latinismy, archaismy, neologismy a přísloví, autor se nevyhýbá slovním hříčkám a dlouhým charakteristikám.
 

C) Španělsko
 
 
Miguel de Cervantes y Saavedra (1547 - 1616)
 
  • Španělský voják, básník a spisovatel.
  • Pocházel z rodiny zchudlého šlechtice jako šestý syn z osmi dětí.
  • V mládí ztratil levou ruku v námořní bitvě.
  • Strávil pět let zajetí v Alžíru, kam byl odvlečen piráty.
  • Po návratu do vlasti procházel celkem neúspěšně různými zaměstnáními a zápasil s bídou až do smrti.
  • Byl vězněn pro dluhy a podezření z vraždy.
  • Oženil se s osmnáctiletou dívkou, ale usedlý život na venkově mu nevyhovoval, proto brzy odjel sám do Andalusie.
  • Zemřel v bídě.
 
  • Své bohaté lidské i umělecké zkušenosti uplatnil v románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha.
  • Dva díly tohoto románu mu zajistily světovou proslulost.
  • Hlavním hrdinou románu je stárnoucí zeman Alonso Quijano, který se pomátl ze čtení rytířských románů.
  • Proto se rozhodl, že se stane rytířem.
  • Sobě i svému koni vymyslel jména a určil si ženu, pro kterou bude konat své skutky. Během první výpravy je jedním hospodským pasován na rytíře.
  • Při další výpravě získá zbrojnoše jménem Sanchu Panzu.
  • Ten se s ním vydává na cesty jen proto, že mu Alonso slíbil ostrov.
  • Následuje řada příběhů, které jsou motivem cesty, kdy poblázněný idealista stále znovu naráží na realitu. Kontrast mezi světem Quijotových představ a realitou je v románu zčásti vyjádřen pomocí postavy prostého sedláka Sancha Panzy.
  • Román vznikl jako parodie na středověké rytířské romány.
 
 
Lope de Vega (1562 - 1635)
 
  • Studoval teologii a filozofii.
  • Je mu připisováno přibližně 2000 her, z nichž se dochovalo 425.
  • Mezi nejlepší se řadí zejména jeho historická dramata, která mají složité zápletky a rušný děj, s častým motivem cti.
  • Vytvářel dramata „pláště a kordu“ (čerpá náměty ze šlechtické společnosti, témata, jako jsou láska, čest, žárlivost.
  • Nezajímá se o prostředí a okolnosti, ale plně se soustřeďuje na zápletku.
  • V těchto hrách autor tímto prostřednictvím kritizuje společenskou morálku, poukazuje na nerovné postavení jednotlivých vrstev) a je zakladatelem nového dramatu - španělská komedie, což je veršované drama, kde se mísí tragické a komické prvky, rozdělené do tří částí.
 
  • Psal náboženské hry Narození Kristovo, Stvoření světa, pastýřské hry Zamilovaný Amor, národní komedie s náměty antické a jiné historie Vypálený Řím
 
  • Ovčí pramen (Fuente Ovejuna) - čerpá ze skutečných událostí ze sjednocení Španělska. Jedná se o tříaktovou veršovanou divadelní hru s prvky jak tragickými, tak komickými. Dílo dostalo název podle vesnice, která se vzbouří, protože představitel rytířského řádu Goméz, neuznává svobodná práva vesničanů, pronásleduje její obyvatele a znásilňuje ženy sedláků. Proto je zabit. Král vyšle do vsi soudce dona Rodriga, aby vraha potrestal. Obyvatelé se však na soud připraví. Na otázku, kdo je vrahem, zazní společná odpověď: „My, Fuente Ovejuna!“ Autor vyzdvihuje kolektivitu, čest a morálku vesničanů, zdůrazňuje právo na lidskou důstojnost. Jednota vesničanů tak zmaří vykonání trestu.
 

D) Anglie
 
 
Geoffrey Chaucer (1340 - 1400)
 
  • Byl synem obchodníka s vínem a strávil větší část svého dětství v Londýně.
  • Byl pážetem v královské rodině a účastnil se invaze do Francie, kde byl zajat a vykoupen.
  • Byl váženým vládním úředníkem, často byl vysílán do ciziny na tajná jednání, díky čemuž se naučil francouzsky a italsky.
  • Ještě o něco později byl jmenován velitelem celníků v londýnském přístavu.
  • Poté se stal úředníkem zodpovědným za veškeré práce prováděné na palácích a královských nemovitostech.
  • Později však Chaucer na toto místo rezignoval a přijal méně náročné místo vedoucího správce královského majetku v Somersetu.
  • Brzy nato zemřel a byl pochován ve Westminsterském opatství.
  • O Chaucerově soukromém a citovém životě toho víme opravdu málo.
  • Víme například, že byl ženatý, ale ne jestli byl šťastný, nebo jestli byl moderní v tom, že z uctivé vzdálenosti obdivoval nějakou vysoce urozenou dámu.
 
Canterburské povídky 
 
  • Jsou Chaucerovým vrcholným dílem.
  • Skupina poutníků cestujících z Londýna do Canterbury a zpět se dohodne, že si budou postupně vyprávět příběhy, aby jim čas lépe ubíhal.
  • Tento rámec umožnil Chaucerovi popsat jednotlivé charaktery všech možných typů a tříd a vyprávět příběhy všeho druhu - hrdinství opěvující i zesměšňující, hodně neslušné i mravoučně svaté, přičemž pro každou povídku použil styl hodící se k vypravěči.
  • Toto dílo zůstalo nedokončené.
  • Je napsáno 23 povídek prokládaných prology k jednotlivým povídkám a jeden prolog na začátku o schůzce společníků a jejich stručném představení.
  • Scházejí se v hospodě U Kabátce, kde se 29 poutníků dohodlo, že každý bude vyprávět 4 příběhy (2 na cestě tam, 2 na cestě zpět).
 
 
William Shakespeare (1564 - 1616)
 
  • Byl významný anglický básník a dramatik, klíčová postava evropského dramatu.
  • Dochovalo se jemu připsaných 37 divadelních her, 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších děl.
  • Jeho hry byly přeloženy do všech významnějších jazyků. Kromě tvorby dramat a komedií se věnoval i herectví.
  • William Shakespeare se narodil a vyrůstal v městečku Stratfordu nad Avonou.
  • Byl synem Johna Shakespeara, rukavičkáře a radního města Stratfordu.
  • Shakespeare se narodil jako třetí dítě z osmi a byl nejstarším synem, který přežil do dospělosti.
  • Přestože se z tohoto období nedochovaly žádné záznamy, většina životopisců se domnívá, že Shakespeare navštěvoval ve svém rodném městě gymnázium. V 18 letech se Shakespeare oženil s 26letou Anne Hathaway.
  • Důvodem spěšné svatby mohlo být těhotenství Anne, neboť šest měsíců poté se narodila dcera Susanna.
  • Další dvě děti byla dvojčata, syn Hamnet a dcera Judith. Hamnet však zemřel z neznámých příčin ve věku jedenácti let, což možná poznamenalo Shakespearovu tvorbu.  
  • Po narození dvojčat Hamneta a Judithy následuje období, ze kterého o Shakespearovi nemáme prakticky žádné ověřené informace.
  • V literatuře je toto období Shakespearova života mezi roky 1585 a 1592 označováno jako "ztracená léta".
  • Není známo, kdy přesně se Shakespeare dostal do Londýna a kdy zde začala jeho divadelní kariéra.
  • O jeho životě se dochovalo málo informací a bylo vyřčeno mnoho spekulací, dokonce o skutečném autorství jeho her.
  • Neví se ani, kdy přesně Shakespeare začal psát, ale dobové odkazy a záznamy vystoupení ukazují, že několik jeho her bylo na londýnské scéně od roku 1592.
 
  • Většinu her jemu připisovaných napsal Shakespeare asi v letech 1590-1604.
  • Zpočátku psal hlavně komedie, později také historické hry, což byly žánry, které Shakespeare vyzdvihl na vrchol tehdejšího umění.
  • Od roku 1598 byly v rychlém sledu uveřejňovány v tištěné podobě převážně jeho tragédie.
  • V roce 1599 se divadelní společnost, ve které Shakespeare působil, přesunula do divadla Globe a Shakespeare se stal vlastníkem jedné její desetiny.
  • Podle Shakespearových nákupů a investic můžeme usoudit, že se z něj stal vcelku bohatý muž.
  • Již v roce 1597 koupil dům ve Stratfordu.
  • Shakespearova dramatická tvorba však skončila kolem roku 1613 a on se vrátil za manželkou a dcerami do svého rodného městečka, kde zůstal až do smrti. Shakespeare zemřel 23. dubna 1616.
  • Ve své poslední vůli zanechal své starší dceři Susanně značné množství majetku.
  • Podmínkou bylo, aby jej předala nedotčený svému prvnímu synovi.
 
  • Shakespeare byl již za svého života významný dramatik a básník.
  • K prvnímu českému překladu Shakespearova díla došlo v roce 1786 zásluhou Karla Ignáce Tháma, který přeložil Macbetha.
  • Světovou slávu získala jeho díla v 18. století.
  • I v dnešní době jsou jeho hry velmi oblíbené a jsou stále hrány po celém světě.
 
  • Vícekrát bylo zpochybněno autorství děl připisovaných Williamu Shakespearovi.  
  • William Shakespeare je největším autorem vrcholného období renesance.
  • Jeho dílo je zcela světské, bez zjevných náboženských motivů.
  • Pro jeho dramata je typický tzv. blankvers — nerýmovaný verš, sestávající z pěti jambických stop.
  • Přelomový byl nejenom jeho styl psaní, ale také to, že postavy jeho her již nejsou tak středověké, jako byly u jeho předchůdců a některých současníků.
  • Nedodržoval trojí jednotu času, místa a děje.
  • Ve svých dílech zobrazuje Shakespeare ženy jako emancipované osobnosti, které si dovolují odporovat mužům a mít vlastní názor.
  • To nebylo v tehdejší době ještě zcela obvyklé.
  • Autor musel mít odvahu a nebát se porušení konvencí, i když mu v tom "hrála do noty" skutečnost, že působil v Anglii za vlády velmi inteligentní, vzdělané a energické královny Alžběty I.
  • Ženy v Shakespearových hrách také vynikají čestností, hrdostí a půvabem.
 
  • Shakespearova díla obsahují řadu faktických omylů, někdy zřejmě záměrných, někdy možná jen zdánlivých.
  • Tak například ve hře Zimní pohádka se část děje odehrává kromě v Itálii také v „Čechách (Bohemia) – pusté zemi u moře“.
 
 
Jeho tvorba bývá dělena do tří období:
 
  • 1591-1600: Psal především komedie a historická dramata, často zpracovával staré náměty z anglické minulosti a z antiky.
  • Mnoho povyku pro nic, Zkrocení zlé ženy, Veselé paničky windsorské, Sen noci svatojánské, Komedie plná omylů, Večer tříkrálový, Kupec benátský…
  • Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VIII., Richard II.
 
  • 1601-1608: Přichází zklamání a rozčarování nad vývojem společnosti, do jeho tvorby vniká pesimismus a píše tragédie a sonety.
  • Romeo a Julie, Hamlet, Macbeth, Král Lear, Othello, Antonius a Kleopatra, Julius Caesar, Sonety
 
  • 1608-1612: Smiřuje se se životem a píše hry, mající charakter tzv. romance, tj. obsahující jak prvky tragédie, tak prvky komedie.
  • Zimní pohádka, Bouře
 
Klasická stavba Shakespearovy tragédie:
 
Př. Romeo a Julie:
 
  • Expozice (uvedení do děje) – 2 rody – Montekové, Kapuleti, nepřátelství, šarvátky.
  • Kolize – Romeo se setkává s Julií → láska.
  • Krize – Romeo zabíjí Juliina bratrance, je vypovězen z Verony, Julie se rozhodne vypít jed.
  • Peripetie (naděje, zlepšení) – Julie posílá posla k Romeovi.
  • Katastrofa – smrt obou milenců (Romeo vypije jed, Julie se probodne).

 

 

 

 

 
Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.. Více informací zde.