Manifest Česká moderna

Teorie

Co musíte znát?


  • Situace: zápasy s vídeňskou vládou, rostoucí revoluční hnutí, radikalizuje se dělnictvo, anarchismus, opovrhování historickou tradicí, volby vyhrávají mladočeši…
  • Do české literatury pronikají evropské proudy a směry.
  • Literatura se osvobozuje od vlastenectví a bojuje za vlastní tvůrčí svobodu.
  • Mladí autoři četli cizí knihy a diskutovali o nich.
  • Mladá generace neměla pochopení pro vědecký realismus (neuspokojil je ani Masaryk – připadal jim suchý, otupující národní energii, nepochopil literaturu jako umění, které ničemu neslouží…).
  • Pro literaturu je příznačná značná členitost.
  • Střetává se zde tvorba tří literárních generací.
  • Kulturní situace byla ovlivněna nedávnými úspěchy české kultury – otevření Národního divadla, obnovení Univerzity, založení České akademie věd.
  • Rychlým tempem se rozvíjí česká nakladatelství – Ottův slovník naučný, Šimáček, Topič… Rozvoj českého časopisectví – Mladý svět, Čas, Rozhledy, Atheneum, Moderní revue, Lidové noviny… Překlady cizích literárních děl – Charles Baudelaire, Paul Verlaine, realismus (francouzský, ruský).

  • Mladá generace 90. let vstupuje do čes. literatury s touhou razit si vlastní cestu tvůrčího vývoje.
  • Nepřijímá pasivně dědictví svých předků, ale naopak ho podrobuje ostré kritice.
  • Odhodlali se k přehodnocování všeobecně uznávaných hodnot →1894 – v časopise Naše doba vyšel článek Josefa Svatopluka Machara k 20. výročí smrti Hálka, kde se o něm vyjadřuje nepříznivě a naopak vyzdvihuje dílo Jana Nerudy.  

 

  • Ještě významnějším programovým projevem byl Manifest Česká moderna, který byl otištěn roku 1895 v časopisu Rozhledy.
  • Zástupci generace zde vyslovili svou představu o poslání nového umění a jeho významu.
  • Ostře odmítli odkaz generace Vrchlického (přejímání cizích vzorů, pouze slovní vlastenectví).
  • Základní je pro ně rozvoj individuality, který je podle jejich názoru hlavní podmínkou vzniku nového umění.
  • Přehodnocování všeobecně uznávaných hodnot a zcela nový pohled na umění.
 
  • Manifest Česká moderna: staví se proti mladočeské politice a zastávají se práv dělnictva a žádají rovnoprávnost žen.
  • Program vytvořili: Josef Svatopluk Machar, František Xaver Šalda.
  • Program podepsali: F.V. Krejčí, O. Březina, V. Mrštík, A. Sova, J.K. Šlejhar
  • Manifest chtěl vyjádřit společný názor umělců, kteří byli ve svých uměleckých metodách značně odlišní.
  • Manifest ukázal, že generaci autorů 90. let chybí vnitřní soudržnost.
  • Řada podepsaných svůj podpis později odvolala.
  • Po rozpasu manifestu v české literatuře vykrystalizovalo několik uměleckých směrů - symbolismus, dekadence, realismus, naturalismus. 

1) Symbolismus
 
  • Nejvíce se uplatnil v díle Antonína Sovy a Otokara Březiny.
  • Dobovou vlnou symbolismu byl zasažen i mladý S.K. Neumann.
 
Antonín Sova (1864 – 1928)
 
  • Jeho otec byl venkovským učitelem.
  • Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce.
  • Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby.
  • Citově však byl Sova vázán více k matce.
  • Její smrt roku 1879 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech.
  • Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval.
  • Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů.
  • S pomocí básníka A. Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a J. Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném.
  • V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny.
  • Těžká, bolestná choroba (s největší pravděpodobností syfilis), která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný pohyb.
  • Jeho dílo bylo ovlivněno realismem, symbolismem a impresionismem.
  • V pozdější době se soustředil na přírodní a subjektivní lyriku. Jeho přírodní lyrika je spojena s jihočeským krajem, jeho milostná poezie je psána písňovou formou.
 
Dílo:
 
1. období – inspirací mu byla jihočeská krajina
 
  • Realistické sloky (prvotina)
  • Květy intimních nálad (impresionistický obraz krajiny)
  • Soucit a vzdor (sílí společensko-kritický důraz)
 
2. období – symbolistické
 
  • Zlomená duše (vrcholí zde společenská kritika)
  • Vybouřené smutky (prostřednictvím symbolů zachycuje duševní stav)
  • Ještě jednou se vrátíme (nejvýznamnější projev symbolismu)
 

3. období – intimní lyrika

  • Lyrika lásky a života (milostná deziluze, manželské zklamání)
  • Zápasy a osudy
  • Žně

 

Otokar Březina  (1868 – 1929)
 
  • Vlastním jménem Václav Jebavý.
  • Po maturitě v roce 1887 se stal učitelem v Jinošově u Náměště nad Oslavou.
  • V tomto období začíná jeho osamělost a také korespondence s Annou Pammrovou, do jeho tvorby proniká pojem samoty.
  • Roku 1888 složil učitelské zkoušky a stal se učitelem v Nové Říši, kde učil až do r. 1901, poté až do r. 1925 učil v Jaroměřicích.
  • V Nové Říši se jeho samota prohlubuje, mnoho studuje v místní klášterní knihovně.
  • K osamělosti a pesimismu se přidává pocit vyděděnosti.
  • V roce 1919 se získal čestný doktorát Karlovy university a téhož roku se stal členem České Akademie.
  • Učitelství považoval za nutné zlo.
  • Roku 1928 získal Státní cenu za literaturu, a s ní spojených 100 000 korun - tuto částku věnoval Svatoboru.
  • Roku 1929 zemřel na vrozenou srdeční vadu.
  • Je pochován v Jaroměřicích nad Rokytnou.
  • Náhrobek vytvořil Březinův přítel, sochař František Bílek.
  • Zajímavostí je, že byl osmkrát (1916, 1917, 1918, 1920, 1921, 1925, 1928 a 1929) navržen na Nobelovu cenu za literaturu.
 
  • Bezprostředně po jeho smrti vyšla celá řada vzpomínkových knih, z nichž nejproslulejší je Mé svědectví o Otokaru Březinovi od jednoho z mála Březinových blízkých přátel, Jakuba Demla, která vyvolala skandál a celou řadu dalších polemických knih.
  • Březinu označil za antisemitu a malomešťáka, na Demlovu stranu se postavil pouze Karel Čapek, který potvrdil pravdivost textu.
 
Dílo:
 
  • 5 osobitých sbírek českého symbolismu. Základ jeho poezie je ve filozofii – Schopenhauer, Nietzsche.
  • Celkový ráz je melancholický, pesimistický.
 
  • Tajemné dálky (smrt obou jeho rodičů, bolest z osamělosti, úzkost z neznáma)
  • Svítání na západě (poezie víry, naděje)
  • Větry od pólů (abstraktní poezie)
  • Stavitelé chrámů (nová vlna pesimismu, samota, nedůvěra)
  • Ruce (naděje k postavení nového světa)

2) Dekadence
 
  • Byla k nám přenesena s určitým zpožděním.
  • Neměla takový ohlas jako v Evropě.
  • Česká literatura nemohla vzbuzovat pocity vyžilosti a estetického přesycení.
  • Česká dekadence tyto pocity spíše předstírala.
  • Šlo většinou o autostylizaci.
 
Karel Hlaváček (1874 – 1898)
 
  • Narodil se v Praze.
  • Vystudoval reálné gymnázium, nedokončil studium FF.
  • Zemřel ve 24 letech na tuberkulózu. 
  • Náladově lyrické verše, jednoduché, úsporné, ale hudební.
  • Patrný vliv Otokara Březiny.
 
Dílo:
 
  • Sokolské sonety (myšlenka sokolství, oslava pohybu)
  • Pozdě k ránu (vztah ke světu, zklamání a bolest)
  • Mstivá kantiléna (protispolečenský protest)

Jiří Karásek ze Lvovic (1871 – 1951)
 
  • Vlastním jménem Jiří Antonín Karásek.
  • Žil ve starém zámečku, nashromáždil velkou sbírku památek.
  • Zfalšoval svůj šlechtický původ.
  • Narozen v Praze na Smíchově.
  • Maturoval na gymnáziu, chtěl se stát knězem, ale rozmyslel si to.
  • Stal se úředníkem na poště, později ředitelem knihovny ministerstva pošt, ředitelem v poštovním muzeu.
  • Spolu s Arnoštem Procházkou vydával časopis Moderní revue.
  • Pro jeho poezii je typický odvrat od života, pocit marnosti, osamění a aristokratické povýšenosti.
 
Dílo:
 
  • Sodoma
  • Kniha aristokratická
  • Sexus necans 

3) Impresionismus
 
  • Zobrazuje „pravdu okamžiku“. Lyrická, nedějová díla.
 
Jiří Mahen (1882 – 1939)
 
  • Studoval filozofickou fakultu, obory čeština a němčina, avšak před závěrečnou zkouškou studia opustil.
  • Roku 1910 se přestěhoval do Brna, kde působil po zbytek života.
  • Byl redaktorem Lidových novin.
  • Působil jako dramatik Národního divadla Brno.
  • V současné době nese budova Národního divadla Brno na Malinovského náměstí jeho jméno.
  • Od roku 1921 byl knihovníkem, později pak od roku 1937 i ředitelem městské knihovny v Brně.
  • Knihovna, k jejímuž vybudování významnou měrou přispěl, nese od roku 1959 jeho jméno (Knihovna Jiřího Mahena v Brně).
  • Svůj život ukončil sebevraždou, čímž reagoval na okupaci.
 
  • Husa na provázku – soubor filmových povídek
  • Režisérův zápisník – poznámky pro divadelní režiséry
  • Jánošík, Mrtvé moře - dramata

 

Rudolf Těsnohlídek (1882 – 1928)
 
  • Jeho otec byl pohodný (likvidace zvířat).
  • Studoval v Čáslavi, odkud po čtyřech letech odešel do Hradce Králové.
  • Poté začal studovat na FF v Praze, ale studia nedokončil.
  • Po sebevraždě nemocné první manželky na svatební cestě v Norsku, se odstěhoval do Brna.
  • V roce 1914 se přestěhoval do Bílovic nad Svitavou, kde bydlel osm let.
  • V Bílovicích nad Svitavou došlo k události, která se stala inspirací pro založení tradice vánočních Stromů republiky se sbírkou na pomoc dětem bez domova.
  • S přáteli nalezli 22. prosince 1919 v bílovickém lese prochladlé sedmnáctiměsíční děvčátko, Lidušku.
  • Poprvé byl vánoční strom republiky rozsvícen roku 1924 na brněnském náměstí Svobody a tato tradice se postupně rozšířila i do ostatních měst.
  • Tyto sbírky přispěly k tomu, že byl v Brně-Žabovřeskách otevřen dětský domov Dagmar pro opuštěné děti.
 
  • Liška Bystrouška – Příběh napsal k obrázkům, zkomponoval Leoš Janáček.

Růžena Svobodová (1868 – 1920)
 
  • Narodila se v Mikulovicích u Znojma, kde byl otec správcem klášterního panství.
  • Rodina se přestěhovala do Prahy a ona vyrůstala v klášteře na Strahově.
  • Otcova předčasná smrt, když Růženě bylo teprve dvanáct, proměnila celou situaci rodiny.
  • Růžena vychodila Vyšší dívčí školu a stala se domácí učitelkou.
  • Provdala se za básníka F. X. Svobodu v naději, že získá společenskou nezávislost.
  • Měla svůj salon, který navštěvoval Antonín Sova, Vilém Mrštík, F. X. Šalda…
  • Sblížení se Šaldou se proměnilo v milostný vztah.  
  • V průběhu první světové války působila v národním svépomocném sdružení České srdce jako vedoucí Dětského odboru.
 
  • Černí myslivci
  • Marné lásky

4) Moderní realismus
 
Josef Svatopluk Machar (1864 – 1942)
 
  • Narozen v Kolíně v rodině mlynáře.
  • Studoval v Praze, pracoval 30 let ve Vídni jako úředník. 1893 – odsouzen jako člen Omladiny do vězení.
  • Zasílal fejetony do časopisu Čas.
  • Spory s Masarykem.
  • Navržen na Nobelovu cenu za literaturu. 
 
Dílo:
 
  • Confiteor (lyrický deník)
  • Čtyři knihy sonetů (dle ročních období)
  • Tristium Vindobona (žalozpěvy z Vídně, konkrétní politická lyrika, stesk po domově)
  • Zde by měly kvést růže (epika, osudy žen, žena – pasivní bytost obdařena hlubokým citem)
  • Magdaléna (veršovaný román, kritika maloměšťácké morálky)

František Xaver Šalda (1867 – 1937)
 
  • Narozen v Liberci.
  • V Praze vystudoval gymnázium, právnickou fakultu nedokončil.
  • Publikoval v různých časopisech.
  • Přednášel na univerzitě dějiny moderních světových literatur.
  • Náš nejvýznamnější literární kritik!
  • Měl talent rozpoznat dobré autory, nebál se kritizovat už uznávané autory.
  • Přecenil pouze Růženu Svobodovou, se kterou měl poměr.  
 
Dílo:
 
  • Boje o zítřek (zde vyložil své názory na umění, umění má vycházet ze života, obohacovat život nejen jedince, hloubka a opravdovost uměleckého prožitku)
  • Duše a dílo (důraz na výraznou tvůrčí individualitu, vnitřní pravdivost díla i jeho tvůrce)
 
  • Šalda je tvůrcem moderní kritiky. Vydával časopis Šaldův zápisník.

5) Katolická moderna
 
  • Moderní básníci, kteří se přiřadili ke generaci 90. let.
  • Generace sdružená kolem časopisu Nový život.
  • Založil jej Karel Dostál – Lutinov a řídil jej spolu s Sigismundem Bouškou a Xaverem Dvořákem.
  • Tito tři tvořili Katolickou modernu, byli to básníci-kněží.
  • Jejich literární program si kladl za cíl psát poezii plnou moderního křesťanství.
  • Velký vliv na ně mělo dílo Otokara Březiny.
  • Sborník – Pod jedním praporem.
 
Jakub Deml (1888 – 1961)
 
  • Katolický kněz stojící mimo skupinu Katolická modena – kritizoval je. Narozen v Tasově u Třebíče, vystudoval kněžský seminář, měl však trvalé neshody s církví, z níž byl roku 1912 vyloučen.
  • Žil v Praze a živil se jako spisovatel.
  • Později žil znovu v Tasově.
 
Dílo:
 
  • Moji přátelé (oslovuje zde květiny, stromy, zvířata…)
  • Šlépěje (životopisné vzpomínky, náboženské úvahy)
  • Mé svědectví o Otokaru Březinovi (první negativní ostrá kritika díla Březiny, vzbudila obrovský rozruch → Deml se stáhl do ústraní a nekomunikoval s veřejností, dokonce soudně vyšetřován, ale osvobozen)
  • Zapomenuté světlo (autobiografický román)
 
 
 
 
 
 
 

Stránka 1 z 1 - 4 položek celkem

Stránka 1 z 1 - 4 položek celkem