Otokar Březina

• Vlastním jménem Václav Jebavý.
• Otokar Březina byl nejvýraznější český symbolista, autor náročné meditativní poezie.
• Působil jako učitel v Jinošově u Náměště nad Oslavou, v Nové Říši na Moravě a v Jaro­měřicích.
• Velmi intenzívně po celý život studoval filozofickou literatu­ru, ovládal řadu cizích jazyků, měl přehled o světové literatuře.
• Žil na venkově a poměrně samotář­sky.
• Publikoval v našich předních moderně orientovaných časopisech (Rozhledy, Moderní revue).
• V roce 1895 spolupodepsal manifest České moderny. 

 

• V průběhu necelého desetiletí vydal Otokar Březina pět básnických sbírek, které ho řadí k velkým básnickým zjevům světového symbolis­mu.

---

• Jsou básnickým svědectvím autorova chu­dobného mládí, samoty a osudově přijímané bolesti.
• Tragický životní pocit je vyvažován mysticky chápaným uměním, přesvědčením, že krá­sa umění a tajemství víry stojí nad materiálně pojímaným světem.

---

• Ukazuje možnost pochopení tajemství života až po smrti, která je vysvobozením z pozemských strastí (západ = smrt).
• K poznání metafyzických záhad vesmíru přivádí člověka bolest, hořkost samoty, v bolesti objevuje básník sílu inspirace.

---

• Vrcholí zde jeho oproštění se od hmotného světa a přiblížení se „věčnému Mistru", „Nejvyššímu", „Všudypřítomnému".
• Smysl živo­ta vidí básník v soucitu a lásce, bolest a láska se vzájemně podmiňují.

---

Stavitelé chrámu (1899) a Ruce (1901)

• Spojují pozemský život s poznáním vesmíru.
• Představa, že ,dokonalejší chrám světa" bu­dují geniální jednotlivci, se rozšiřuje v přesvědčení, že svůj příspěvek krve, práce a smrti pro vykoupení světa přinášejí „ruce miliónů".

---