Otokar Březina
1868 - 1929
- Vlastním jménem Václav Jebavý.
- Otokar Březina byl nejvýraznější český symbolista, autor náročné meditativní poezie.
- Působil jako učitel v Jinošově u Náměště nad Oslavou, v Nové Říši na Moravě a v Jaroměřicích.
- Velmi intenzívně po celý život studoval filozofickou literaturu, ovládal řadu cizích jazyků, měl přehled o světové literatuře.
- Žil na venkově a poměrně samotářsky.
- Publikoval v našich předních moderně orientovaných časopisech (Rozhledy, Moderní revue).
- V roce 1895 spolupodepsal manifest České moderny.
Dílo:
- V průběhu necelého desetiletí vydal Otokar Březina pět básnických sbírek, které ho řadí k velkým básnickým zjevům světového symbolismu.
Tajemné dálky (1895)
- Jsou básnickým svědectvím autorova chudobného mládí, samoty a osudově přijímané bolesti.
- Tragický životní pocit je vyvažován mysticky chápaným uměním, přesvědčením, že krása umění a tajemství víry stojí nad materiálně pojímaným světem.
Svítáni na západě (1896)
- Ukazuje možnost pochopení tajemství života až po smrti, která je vysvobozením z pozemských strastí (západ = smrt).
- K poznání metafyzických záhad vesmíru přivádí člověka bolest, hořkost samoty, v bolesti objevuje básník sílu inspirace.
Větry od pólů (1897)
- Vrcholí zde jeho oproštění se od hmotného světa a přiblížení se „věčnému Mistru", „Nejvyššímu", „Všudypřítomnému".
- Smysl života vidí básník v soucitu a lásce, bolest a láska se vzájemně podmiňují.
Stavitelé chrámu (1899) a Ruce (1901)
- Spojují pozemský život s poznáním vesmíru.
- Představa, že ,dokonalejší chrám světa" budují geniální jednotlivci, se rozšiřuje v přesvědčení, že svůj příspěvek krve, práce a smrti pro vykoupení světa přinášejí „ruce miliónů".
Hudba pramenů (1903)
- Jedná se o soubor filozofických esejů v podobě básnické prózy.
- Jeho symbolické obrazy vyjadřují napětí mezi pozemským životem a metafyzickými představami.
- Autor zvýraznil pojetí symbolismu jako meditace o vztahu člověka k Absolutnu, k Bohu.
- Využívá náboženského pojmosloví a biblických parafrází.
- Volným spojováním samostatných obrazů a výraznou hudebností volného verše v mnohém předjal básnické experimenty poezie dvacátého století.