Renesance a humanismus v Čechách

Teorie

Co musíte znát?

  • Humanismus začal pronikat do českých zemí z evropských kultur v polovině 15. století.
  • Humanismus se k nám dostal již za vlády Karla IV., ale jeho vývoj byl tehdy přerušen husitskými válkami; vrátil se tedy později a to za vlády Jiřího z Poděbrad.

  • Nástup Habsburků na český trůn (1526).
  • V r. 1526 v důsledku bitvy u Moháče se české země opět ocitly na prahu panovnické krize, protože Ludvík Jagellonský neznámo kde umírá.
  • Za jeho nástupce byl tedy zvolen Ferdinand I. Habsburský – byl zdatným, inteligentním a obratným panovníkem.
  • Jako bratr císaře Karla V. se stává jeho nástupcem a usedá na císařský stolec.
  • V době nástupu na český trůn se mu plní přání mnoha panovnických rodů.
  • Tím, že získá české království, se stává vedoucím činitelem středoevropským – králem rakouským, uherským, českým, chorvatským a ve svých rukou integruje nemalou dobovou moc.
  • Ferdinand I. začal po svém nástupu budovat novou zeměsprávu, nové instituce – je založena tajná rada, tajná válečná rada a současně i dvorská kancelář, dvorská komora a některé další.

  • České úřednictvo, hlavně to vysoké, které se stalo nositelem administrativních opatření, je rekrutováno hl. z vyšší šlechty a z lidí, o nichž se Ferdinand domníval, že jsou mu oddáni.
  • Největším ekonomickým problémem byly finance, které nestačily, a proto se zvyšují daně
  • Největším ideovým problémem bylo náboženství: Ferdinand I. byl katolík a chtěl, aby české země byli také katolické, ovšem zde vládlo spíše reformní náboženství husitské.
  • 19 let nechtějí čeští stavové přistoupit na to, aby se český trůn stal dědičným v rámci habsburského rodu.
  • Ferdinand I. o to usiloval i z hlediska svého syna Maxmiliána.
  • Až v r. 1545 dali Češi souhlas, že napříště bude český trůn královský pro Habsburky dědičný.

Znaky české renesance a humanismu:

  • Snaha o rozšíření humanistické vzdělanosti.
  • Vyrovnání se kultuře evropských zemí.
  • Převaha naučného charakteru knih.
  • Vliv latiny na rozkvět spisovné češtiny.
  • Stoupá význam knihtisku.
  • Literatura pro měšťanstvo je zaměřena na životní praxi.

A) Latinská tvorba

 
Jan z Rabštejna
 
  • Byl kněz a diplomat, obhájce Jiřího z Poděbrad i v době, kdy katolické panstvo vypovědělo Jiřímu poslušnost.
  • Vystudoval církevní právo v Itálii.
  • Za své služby byl povýšen do panského stavu; roku 1468 se účastnil Jiříkova poselstva k papeži Pavlu II..
  • Jan z Rabštejna bývá považován za prvního českého humanistu, který svým dílem vytvořil podmínky pro latinský humanismus v českých zemích.

  • Dialogus - Psáno formou dopisu adresovaného italskému právníkovi. Autorův fiktivní rozhovor se třemi šlechtici, různých politických názorů na stát. Autor dává za pravdu tomu, který hledá cestu ke smíru a hájí zájem státu. Jan z Rabštejna zda vyjadřuje své politické přesvědčení.


Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic

  • Humanistický básník a prozaik, působil jako probošt na Vyšehradě.
  • Příslušník panského rodu, dvořan krále Vladislava II. Jagellonského.
  • Po neúspěšných pokusech o církevní kariéru, se roku 1503 uchýlil na svůj hrad Hasištejn, kde založil knihovnu, která patřila k největším a nejlepším nejen v Česku, ale i v celé Evropě, obsahovala skoro 800 svazků.
  • Psal výhradně latinsky, protože češtinu považoval za barbarský jazyk.

  • Žaloba k sv. Václavu na mravy Čechů - vytýká šlechtě její způsob života.
  • Traktát o lidské ubohosti - rozebírá negativní vlastnosti lidí.

 

Jan Campanus Vodňanský

  • Též Jan z Vodňan nebo pouze Campanus.
  • Český spisovatel a rektor pražské univerzity.
  • Byl zastánce kalicha, ale roku 1622 se veřejně zřekl víry a přestoupil ke katolictví, tato snaha zachránit si místo na univerzitě byla jeho okolím velmi odsuzována.
  • Osudy Jana Campana Vodňanského ztvárnil v románu Mistr Kampanus spisovatel Zikmund Winter.
  • Jeho básně se vyznačovaly především formální dokonalostí a Campanus byl uznávaný nejen v Čechách, ale i v celé Evropě.
  • Psal většinou latinsky, někdy řecky nebo česky.
 
  • Posvátné ódy - přebásnění Davidových žalmů (Starý zákon) do latiny.
  • Cechias - zveršované české dějiny.
  • Břetislav a Jitka - drama, zkoušení této hry bylo zakázáno, protože zpracovávalo téma, které údajně hanilo dobrou pověst českých knížat (česky).
  • Elegie o strachu
  • Prosba o mír

B) Česká tvorba

Viktorin Kornel ze Všehrd

  • Spisovatel, právník, univerzitní mistr, děkan pražské university.
  • Pocházel od Chrudimi.
  • Původem byl měšťan, ale byl povýšen do šlechtického stavu; formuloval program českého humanismu.
  • Roku 1487 univerzitu opustil a přijal místo úředníka u zemských desek, zde studoval české právo.
  • Stal se váženou osobností, i jako právník byl velmi známý.
  • Roku 1493 stal se místopísařem zemských desek, čímž se dostal do vedení tohoto úřadu.
  • Začal překládat antické texty, ale těžiště jeho práce tkví v v právnickém díle Knihy devatery: O právěch, o súdach i dskách země české, k němuž čerpal především ze Zemských desek.
  • Toto se mu stalo osudným, neboť jakmile šlechta zjistila, že Kornel chce zapsat a zveřejnit některé nálezy ze Zemských desek, o jejichž zrušení šlechta usilovala, tak přiměla krále Vladislava Jagellonského k odvolání Kornela z vedení Zemských desek a roku 1497 byl tohoto úřadu zbaven.
  • Kornel však již měl dostatek materiálů a svou knihu dokončil o dva roky později.
  • Zemřel v Praze v roce 1520 na mor

  • Knihy devatery: O právěch, o súdach i dskách země české – právnické dílo, je zde rozebírán zápas šlechty s měšťany – autor se staví na stranu měšťanů.
  • Dílo bylo dokončeno roku 1499, o rok později (1500) vyšlo Vladislavské nařízení, které podpořilo šlechtu.
  • Po vydání tohoto nařízení odešel Viktorin Kornel ze Všehrd z politiky.
  • Autor se snažil dosáhnout jazykové dokonalosti.

 

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

  • Spisovatel, český šlechtic, válečník, diplomat, cestovatel a hudebník.
  • Pocházel z nižší šlechty, v roce 1576 se stal pážetem na dvoře Ferdinanda Tyrolského v Innsbrucku, kde získal svého rozsáhlé vzdělání.
  • Naučil se sedm jazyků, zeměpis, historii a dostal vzdělání v hudbě a výtvarných uměních; působil v armádě, se kterou se účastnil válek proti Turkům.
  • Roku 1598 odjel se švagrem Heřmanem Černínem z Chudenic na svoji cestu do Středomoří, Palestiny a Egypta.
  • Během své cesty navštívil Benátky, kde si nechal i se svým o 12 let mladším přítelem ušít poutnické roucho, následně se vydávají lodí do Svaté země.
  • Cestou prvně v životě spatřil moře a zažil mořskou nemoc, následně procestoval Svatou zemi, kde přijal rytířský titul.
  • Plavil se proti proudu Nilu v Egyptě do města Káhira a následně ještě níže, kde byl přepaden Araby.
  • Od roku 1599 pracoval u dvora Rudolfa II. a stejného roku mu umírají i obě jeho děti.
  • Při stolování údajně zachránil život císaři, který se dávil jídlem, když mu uštědřil ránu do zad.
  • V roce 1601 se Kryštof stává dvorským radou a císařovým komorníkem.
  • Na jeho dvoře zažívá Kryštof nejlepší léta svého života a zde také dopisuje svůj cestopis, který ilustruje vlastními kresbami.
  • Po smrti Rudolfa II. odešel Kryštof od dvora Matyáše do ústraní na hrad Pecka. Roku 1618 přešel z katolicismu na protestantství.
  • Aktivně se účastnil povstání českých stavů, působil jako velitel dělostřelectva Thurnovy armády, kterému byl svěřen úkol napadnout Vídeň.
  • Kryštof úkol přijal a neúspěšně vedl patnáctitisícovou armádu na Vídeň.
  • Podařilo se mu s deseti děly ostřelovat samotný císařský palác.
  • Kryštof Harant byl zadržen na svém hradě Pecka a vydán do rukou císařských příznivců.
  • Jeho spoluúčast na stavovském povstání se mu stala osudným, když byl následně jako vzbouřenec popraven na Staroměstském náměstí.
 
  • Putování aneb cesta z Království českého do Benátek a odtud po moři do země Svaté, země judské a dále do Egypta

 

Václav Hájek z Libočan

  • Český kronikář, spisovatel a nejprve utrakvistický farář, později katolický kněz.
  • Byl společensky velmi obratný, díky svým známostem se domohl mnoha církevních funkcí, kterých zastával i několik najednou, po celý život jej však provázely soudní spory, v nichž byl obviňován z různých zpronevěr, neplnění si povinností vyplývající z jeho funkce atd.
 
  • Kronika česká 
  • Tato kronika není příliš spolehlivá.
  • Je poutavá a dramatická, Hájek však obětoval čtivosti faktickou přesnost, což je škoda zvláště proto, že měl exkluzívní přístup k Deskám zemským, tehdejšímu zemskému archívu, který nedlouho po napsání jeho kroniky lehl popelem.
  • Byla napsána na objednávku české šlechty.
  • Zpracovává národní dějiny od Bójů a Marobuda přes praotce Čecha až po nástup Habsburků.

 

Mikuláš Dačický z Heslova

  • Český spisovatel a šlechtic.
  • Vedl velmi bouřlivý život a i přes velké dědictví měl koncem života nedostatek peněz.
  • Několikrát byl souzen za rvačky - v opilosti dokonce zabil (v souboji) Novohradského z Kolovrat.
  • I přes bouřlivý život navázal na rodovou kroniku svého otce a ve své kronice podal velmi přesný obraz soudobé společnosti
  • Jeho život se stal inspirací pro mnohé další pozdější umělce.
  • Stal se hlavní postavou her Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová Ladislava Stroupežnického, filmu Cech panen kutnohorských Otakara Vávry.

  • Paměti

 
Hynek z Poděbrad

  • Český diplomat, spisovatel, syn krále Jiřího z Poděbrad.
  • Byl autorem, který vnesl do literatury prvky renesance.
  • Přeložil 11 novel z Dekameronu a přidal k nim jednu novelu vlastní.
  • Psal především zábavnou prózu, pro své překlady si vybral vesměs témata erotická.
  • V jeho tvorbě se prolínají středověké a renesanční prvky.
  • Nemalý význam má také to, že Hynek psal česky, přičemž jazykem humanistů byla latina.
  • Jeho tvorba se dochovala v Neuberském sborníku, jehož vznik klademe do poslední desetiny 15. století.
  • Sborník byl značně poškozen, některé listy vytrhány.
  • Zajímal se o alchymii. Je mu věnována část expozice v Muzeu alchymie v Kutné Hoře.

  • Próza - O štěstí; Ctnost, Rytíř a Moudrost
  • Poezie - O ženitbě; Boj Štěstí s neštěstím; Veršové o milovníku; Májový sen; Stesk na ženitbu


Jan Blahoslav

  • Český humanistický spisovatel, teolog, historik a biskup Jednoty bratrské.
  • Pocházel z velmi bohaté bratrské měšťanské rodiny z Přerova.
  • Jako biskup žil většinou v Ivančicích, kde se věnoval svým církevním povinnostem a mimo jiné vedl bratrský archiv, a kde je též pohřben.
  • Blahoslava lze považovat za předchůdce J. A. Komenského. Zejména jeho Gramatika česká patří k nejvýznamnějším dílům naší země v 16. století.

  • Musica, tj. knížka zpěvákům náležité zprávy v sobě obsahující 
  • Hudební trilogie, psána česky.
  • Měla nahradit latinské spisy o hudební teorii.
  • Druhé dva svazky jsou určeny zpěvákům a skladatelům.
  • Dílo bylo psáno během pobytu v Olomouci
 
  • Šamotulský kancionál 
  • Sborník sebraných i původních náboženských písní.
 
  • Nový zákon vnově do češtiny přeložený 
  • Stěžejní Blahoslavovo překladatelské dílo.
  • Jeho překlad Nového zákona z řečtiny se stal později součástí Bible kralické.
 
  • Filipika proti misomusům 
  • Obrana proti nepřátelům vzdělanosti.
  • Tímto spisem se pokoušel zapojit Jednotu bratrskou do společenského dění a vytrhnout ji z její dobrovolné izolace, zastávané mimo jiné biskupem Janem Augustou.
  • Vzdělání a znalosti vůbec považuje Blahoslav za cestu k lepšímu životu, které pomáhají vyhnout se hříchům.
  • Jan Augusta účelově užíval myšlenky Lukáše Pražského o tom, že „nic nepsal, čehož by v Jednotě nevzal etc.”
  • Blahoslav v díle odmítá a vyvrací názory Augustovy a ostatních misomusů ("nepřátel Múz, vzdělání a umění") a dokazuje význam vzdělání pro Jednotu bratrskou.
 
  • Gramatika česká 
  • Velmi rozsáhlá kniha, vlastně opis starší gramatiky češtiny od Beneše Optáta a Václava Filomatesa, bohatě doplněná Blahoslavem.
  • Původně to snad měla být učebnice pro bratrské vysoké školy.
  • Je zaměřena především na sloh.
  • Obsahuje též stati o nářečích a vlastivědné poznatky o Blahoslavově rodišti.

 

Jiří Melantrich z Aventina

  • Významný český renesanční tiskař a nakladatel.
  • Ze své tiskárny postupně vybudoval velký tiskařský a nakladatelský podnik evropského významu.
  • Základem jeho ediční činnosti se stala bible, kterou vydal zřejmě čtyřikrát či pětkrát.
  • Po roce 1576 začal spolupracovat s Danielem Adamem z Veleslavína, který také tiskařský podnik po Melantrichově smrti převzal a dále provozoval.

 

Daniel Adam z Veleslavína

  • Český nakladatel, spisovatel, organizátor literární činnosti a humanista.
  • Svou činností velmi ovlivnil českou literaturu, proto období, kdy působil, nazýváme dobu veleslavínskou.
  • Vystudoval pražskou univerzitu, později na ní přednášel.
  • Oženil se s dcerou knihtiskaře Melantricha a zdědil po něm tiskárnu.
  • Zasloužil se o vydání mnoha českých děl.
  • Byl tajným stoupencem Jednoty bratrské.
  • Jeho hlavní činnost nespočívala ani tak v psaní, jako v organizaci, opravě a překladech.
  • Výrazně přispěl k rozvoji českého jazyka.
  • Získal šlechtický titul.
  • Zasloužil se o vydání Bible kralické, ta vyšla v 6 svazcích.
  • Čeština, kterou byla Bible kralická přeložena, je považována za vzor literárního jazyka.
  • Stala se vzorovým jazykem jazyka na Slovensku, tzv. bibličtina.

  • Kalendář historický
  • Kroniky dvě o založení České země

 

Jan Jessenius

  • Lékař, politik a filozof slovenského původu.
  • Jako nekatolík nezískal doktorát přímo od padovského vysokého učení, avšak na doporučení profesorů byl prohlášen doktorem filozofie a medicíny v Praze císařským velkoalmužníkem.
  • Roku 1600 Jessenius navštívil Prahu, kde v Rečkově koleji provedl na těle odsouzeného oběšence první veřejnou pitvu v českých zemích.
  • Přednášku k pitvě později Jessenius vydal i tiskem.
  • Pitva byla přijata velmi rozporuplně - Odbornou veřejností nadšeně, laiky byl odsouzen.

 

 

 

 
Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.. Více informací zde.