Stanislav Kostka Neumann

1875 - 1947


  • Jedna z vedoucích tvůrčích osobností přelomu 19. a 20. století, která ovlivňovala český literární a politický život přes padesát let.
  • Stanislav Kostka Neumann byl roku 1884 odsouzen k 14 měsícům vězení za velezradu a aktivity směřující k rozbití monarchie.
  • Po odpykání trestu zdědil olšanskou vilu, zde se scházeli nejen k diskusím, ale i k bouřlivým oslavám všichni spisovatelé, které pojily myšlenky anarchismu (Gellner, Toman, Šrámek, Majerová...).
  • Spolupracoval s časopisem Moderní revue, od roku 1897 vydával vlastní časopis Nový kult (1897-1905), kam přispívali Šrámek, Toman, Gellner, Mahen a další.

 

 


Dílo
 
 
Jsem apoštol nového žití (1896), Sen o zástupu zoufajících (1903)
 
  • První básnické sbírky, které nesou zřetelné znaky symbolismu a dekadence.

Kniha lesů, vod a strání (1914)

  • Roku 1905 se Neumann přestěhoval na Moravu, a to nejprve do Brna, aby odsud byl jako nebezpečný buřič vykázán.
  • Zakotvil v blízkých Bílovicích nad Svitavou a až do první světové války zde prožíval skvělá tvůrčí léta, odtud dojížděl do brněnské redakce Lidových novin.
  • Díky opojení přírodou a z vědomí její moudrosti vznikla jedna z nejkrásnějších sbírek české přírodní lyriky.
  • Vyjadřuje v ní pocity životní pohody, smyslového okouzlení pří­rodou a vyslovuje vedle chvály země radost z prosté existence a účasti na věčném přírodním dění.

  • Nové impulsy Neumannově tvorbě dal i program společně vyslovený s předválečnou modernou v Almana­chu na rok 1914 (soubor statí At' žije život, 1920, fejetonů S městem za zády, 1922).

Nové zpěvy (1918)

  • Sbírka civilizační poezie oslavující technické vymoženosti a lid­skou kolektivitu.
  • Patří k nejvýznamnějším básnickým projevům předválečné moderny.

Třicet zpěvů z rozvratu (1918)

  • Ohlas na první světovou světovou válku.
  • Poetizace všednosti, polytematičnost, nové využití volného verše.

 

 

 

 

Stránka 1 z 1 - 4 položek celkem

Stránka 1 z 1 - 4 položek celkem